Půvab růže

12. února 2008 v 20:57 | Peggy |  Povídky
Tak tu konečně jsem se slibovanou povídkou, akčoli s ní nejsem zdaleka tak spokojená, jako jsem chtěla být. Ten konec mi přijde takový zvláštní... No nic, to už ale musíte posoudit vy... =)))

Pokud chcete (nechci, aby vám to kazilo dojem:P), můžete si k tomu pustit písničku Wake Me Up When September Ends od Green Day =) S výběrem jsem váhala docela dlouho, ale nakonec jsem se rozhodla pro tohle...
A myslím, že vám je jasný, že pokud mi napíšete komentář, tak mě to ohromně potěší... =) Prosííím, když už mám ty narozky... :D
Zlehka narůžovělé květy magnólie se ve slabém jarním vánku pomalu snášely na zem. Hřejivé sluneční paprsky se bázlivě rozšiřovaly všude po okolí, jak bělostná oblaka odplouvala kamsi mimo dosah lidských očí. Pestrobarevní motýli se radostně třepotali ve svěžím vzduchu, prosyceném vůní všelijakých květin. Jedna, ta nejkrásnější ze všech, se nádherně vyjímala ve světlých zlatavých vlasech, které - obestírajíce sličnou tvář - rozpustile povlávaly v příjemném větříku až někde u pasu.
Uprostřed louky seděla v trávě štíhlá dívka, se spokojeným výrazem a přivřenýma očima slunící svůj obličej v teplých slunečních paprscích. Ve tváři se jí zračil šťastný úsměv a vyzařovala z ní aura ničím nerušené spokojenosti.
Kousek opodál podezřele zašustila větev a mladá dívka s trhnutím otevřela oči. Dva blýskavé smaragdy se upřeně zadívaly kamsi do dáli a zvědavě pátraly po zdroji toho nečekaného zvuku, jenž ji vytrhl z klidného rozjímání. Ústa, červená jako sladké lesní jahody, se roztáhla do potěšeného úsměvu, když dívka zahlédla malého ptáčka, za veselého štěbetání odvážně skotačícího na větvi přilehlého keříku. Náhle jí však úsměv zmrzl na rtech a radost vystřídal děs.
Pohled jí totiž sklouzl na skutečného původce toho zvuku, rozcuchaného, zašpiněného a ztrhaného muže, který se náhle vynořil zpoza stromu. Obličej a ruce mu pokrývaly krvavé šrámy, oblečení, pokud se tomu tedy tak dalo říkat, měl potrhané a zablácené a černé rozčepýřené vlasy měl plné uschlého listí, větviček a pavučin. Jinak se jeho postava mohla pyšnit výškou, statností a všudypřítomnými svaly, což jeho vzhledu dodávalo ještě hrozivější dojem.
Dívka ustrašeně vydechla překvapením a děsem, neodvrátila však pohled - to jí její vlastní zvědavost nedovolila. Místo toho se bázlivě přikrčila hlouběji do trávy, jako by si myslela, že tak unikne zraku podivného neznámého, ale neustoupila ani o píď a vytrvale prozkoumávala nově příchozího očima. Bála se, to ano, protože nevěděla, jestli jí hrozí nějaké nebezpečí, děsila se neznámých a její myslí neprobádaných končin. Na druhou stranu ale ten člověk nesmírně přitahoval její pozornost, netušila sice proč, jenže o to víc toužila té záhadě přijít na kloub.
Mladík zaskočeně hleděl na výjev rozprostírající se přímo před ním, přišlo mu to zkrátka neuvěřitelné. Ještě před okamžikem stál na sněhem zaváté a skrznaskrz promrzlé zemi, celý ztuhlý mrazem a tvář zkroucenou zlobou, bolestí a hořkostí. Ačkoli se mu ve tváři zračila zoufalost a zuboženost, z očí mu čišela nenávist. Nesnášel to tady, nesnášel ty, co mu to provedli, ale hlavně nesnášel sám sebe za to, že je stále ještě naživu a musí snášet všechno to utrpení a příkoří.
Zrovna zkusmo zahýbal prsty na levé ruce, jako by se chtěl ujistit, že v nich má stále ještě cit, když se zvedl poryv ledového větru, a on se - zničehonic - ocitl tady. Jak se to mohlo stát, to doopravdy nechápal, ale kdesi ve svém nitru pociťoval, že tady mu žádné nebezpečí nehrozí. Vždyť to tu vypadalo jako doslova ráj na zemi, a dokonce mu už ani nepřipadalo, že mu snad každou chvíli upadnou prsty, uši nebo nos. Zhluboka se nadechl a ucítil jakousi neznámou, ale velmi příjemnou vůni, která mu pomalu prostupovala plícemi naplňovala ho spokojeností.
Začal si pátravě prohlížet, kde se to vlastně vynořil, a oči mu sklouzly na krásnou a líbeznou dívku, sedící přímo před ním na rozkvetlé louce poseté pestrými květy. Dívka náhle vzhlédla, jako by snad byla schopná ucítit jeho zraky na své jemné pokožce, a jejich pohledy se střetly.
Spokojenost a štěstí najednou protnula bezmoc a beznaděj, zelená se vpíjela do temně hnědé a naopak, a ani jeden nemohl svůj pohled odtrhnout, jako by si ho ten druhý připoutal neviditelnými provazy. Přesné protiklady se srazily a nyní nevěděly, jak se zachovat. Stáli tam takhle mlčky a bez hnutí snad celou věčnost, než se konečně mladík odhodlal sklopit pohled a tím spojení přerušil. Ani jeden nevěděl, co se to právě stalo, cítili se otřesení, ale přesto podivně vyrovnaní.
Mladík váhavě vykročil směrem k dívce, až se ocitnul přímo před ní. Znovu se zahleděl do jejích smaragdově zelených očí, ale tentokrát se mohl odvrátit mnohem snadněji, i když ho to stálo veškerou vůli, kterou v sobě snad měl. Sklonil se na úroveň jejího obličeje a opatrně zastrčil pramínek jejich neposlušných vlasů za ucho, přičemž mu pohled spočinul na nádherné rudé růži, zasunuté ve vlasech o kousek výš. A poté - netušil, co ho k tomu přimělo, věděl však jistě, že to je správné - se svými rty dotknul těch jejích a spojil jejich ústa v dlouhotrvajícím polibku.
Rázem se zlověstně zahřmělo a on byl odmrštěn pryč, zpátky do svého světa, avšak teď už měl srdce naplněné nadějí a měl sílu znovu bojovat. Ona mu vnukla radost do života, důvod proč má smysl žít a nevzdávat se, a on jí zase na oplátku touhu okusit, jak vypadá opravdový svět.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ifka Ifka | Web | 13. února 2008 v 17:15 | Reagovat

Moc,moc Vás prosím,hlásněte pro mě na http://x-x-x.blog.cz/(klikni na "web") jsem tam pod číslem 7!!!!Je to cena o nej blog a já si myslím, že na to vítěztví mám...........

2 Lina Lina | E-mail | Web | 14. února 2008 v 14:32 | Reagovat

astaa! to bolo úžasné. ty ako to robíš, že tak dobre píšeš??? mno, ten koniec je naozaj zvláštny, ale bolo to super, fakt!

3 Silmarilien-Palantírilien Silmarilien-Palantírilien | E-mail | Web | 21. února 2008 v 18:08 | Reagovat

Páni, to je překrásné. :o) Moc se ti to povedlo. :-)

4 Tarantule Tarantule | Web | 21. února 2008 v 19:29 | Reagovat

na tohle nemám slov je to opravdu moc a moc pěkný :)

5 Culka Culka | 11. června 2008 v 21:15 | Reagovat

to je tak hezky punčový, fňuk

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama