Nojo, to jsem celá já... blog mi začal scházet už v pondělí večer... když opadla hrdost na to, že jsem se toho všeho dokázala zbavit, už mi to začalo chybět... (jako to, že kdykoli se mi zachce hodit nějaký dobrý nápad nebo prostě jen nějakou myšlenku na blog, kde ji ostatní třeba okomentují, tak to zkrátka můžu udělat...) Takže bych sem teď klidně hodila nějaký pořádný článek, kdybych věděla jaký... Jsem teď totiž celá nabitá nadšením, že sem stále ještě můžu psát články, energií a elánem a úplně cítím nějaký megačlánek v konečcích prstů, jenže to má jeden háček... nevím, o čem bych tak asi mohla psát... Téměř cítím tu múzu procházet kolem mě, ale nemůžu se jí dotknout ani otevřít pusu, aby mi poradila...
No tak jsem žádný nápad nedostala, no... Ale musela jsem sem něco napsat, prostě jsem musela... Teď už jsem to totiž zase nebrala jako povinnost, ale jako zábavu, jako šanci se nějak projevit... No prostě jsem vám jenom chtěla říct, že... ŽIJU a nezapomínám na vás...=) Jak je v jedný písničce od Nohavicy: Nezapomeň a žij...
Tak jo, prostě vám oznamuju... ani nevím co... ale prostě... JUCHŮŮŮŮŮŮŮ!!!!!!!!!! JÓÓÓÓ!!! Sama ani nevím, z čeho mám takovou radost a proč jsem tak nadšená, ale prostě si nemůžu pomoct... prostě to nejde zastavit a tyhle pocity musely na povrch...
Neděste se, že jsem se zbláznila... Myslim, že snad ne... Ale ani já sama nevím, co se to se mnou děje... Njn, tak aby tenhle článek byl aspoň o něčem, dám sem jeden obrázek...=)
Lina |
tvůj článek mi neuvěřitelně zvednul náladu, díky za něj :-)