Tak je tady ta druhá část...=) Upřímně řečeno ale vážně nevím, jak to má pokračovat... a vymyslet nějaku anketu mi taky dalo docela zabrat...=)
Tak si to užijte, další část ale bude až potom, co mi v anketě hlásne a k tomu napíše komentář nejmíň sedm lidí... :D Tohle jsem se naučil aod Jane 245, která dělá to samé, akorát jenom s komentáři...:D:D:D
Takhle poklidně uběhlo několik dní, než se Arete konečně odhodlala k činu. Mířili přímo na sever, do tábora nindžů, jak tvrdil Weneri, ale Arete bylo v podstatě jedno, kam se ubírali, hlavně když to bylo do bezpečí, pryč od Inuka a jeho kumpánů. Na obloze nebylo jediného mráčku a bylo právě kolem poledne, takže slunce neúnavně žhnulo. Proto se oba poutníci už před notnou chvílí uchýlili do blahodárného stínu lesa.
Právě seděli u kraje cesty a pojídali něco málo, co si mohli dovolit obětovat. Weneri si právě s úlevou svlažil vyprahlé hrdlo studenou a příjemně ochlazující vodou nabranou v nedalekém potůčku. Užuž se zvedal, aby k němu znovu došel doplnit zásobu, když ho Arete uchopila za ruku a jemně ho stáhla zase dolů.
Weneri se na ni tázavě zahleděl, což jí na sebevědomí moc nepřidalo. Zhluboka se nadechla a váhavě začala: "Počkej, Weneri. Chtěla jsem… chtěla jsem si s tebou promluvit o tom, co jsi onehdy tvrdil." On už otevíral pusu, aby něco namítl nebo jen nevinně odpověděl, ale Arete ho umlčela. "Ne, nic neříkej. Nechci se k tomu už vracet, ale něco mi stále vrtá hlavou. Víš jak jsi říkal, že-" hlas se jí zachvěl, ale neoblomně pokračovala dál. "-že můj otec byl vrah a ty ostatní věci. Chtěla jsem se tě zeptat, jak jsi to myslel? Kde ses to dozvěděl? A - jak to tehdy doopravdy bylo?" s očekáváním se na něj zadívala, zatímco on se zatvářil zasmušile.
"Tak dobrá. Nejsem si ale jistý, jestli se ti to bude líbit…"
"To nevadí," odvětila. "Chci to vědět - stůj co stůj."
"Tak dobrá. Můj otec mi toho mnoho vyprávěl a také jsem se hodně informací dozvěděl od ostatních zdrojů… Víš, tvůj otec byl velmi zámožný a úspěšný obchodník. Obchodoval se zakázaným zbožím, což byl hlavně alkohol a tabák. Jeho výrobky byly velice drahé, jeden doutník například stál dvacetkrát víc než jeho nákladová cena. Tvůj otec si to ale mohl dovolit, byl koneckonců jediný, od koho se daly takovéhle věci sehnat, a tak je mohl v podstatě prodávat za jakoukoli cenu. Lidem se to samozřejmě nelíbilo, ale nezmohli se na to, aby něco proti tomu udělali. Tou dobou to zboží sice bylo zakázané, ale nezákonné bylo pouze prodávání, ne uchovávání pro vlastní potřebu. Ano, bylo to zvláštní," pokýval hlavou při Aretiném překvapeném výrazu. "Jenže… já ty pravidla nevymýšlel," řekl a zasmál se.
"Jednoho dne měl tvůj otec dělat zakázku pro Kalamasahishokuma, otce Inuka." Arete při vyslovení toho jména bezděčně zalapala po dechu, ale Weneri mluvil dál: "Byla to velká zakázka, jenže tvůj otec při předávání náhle zvýšil cenu za litr o polovinu té původní, takže se Kalamasahishokumu velice rozčilil a prohlásil, že tedy nic kupovat nebude, ale že za tohle se mu ještě pomstí. Tvůj otec měl ve zvyku vyhrožovat každému, kdo jeho obchod odmítl, a někdy i přikročil k nejhoršímu," Weneri si přejel ukazováčkem po krku a Arete velice rychle pochopila, co má na mysli.
"Jenže záhy zjistil, že Kalamasahishokumu má podobné způsoby, a tak vyvstal problém. Od té doby si každý najal vlastní gardu nindžů aspoň třikrát větší než předtím a vzájemně si šli po krku - oba totiž utrpěli velké škody tím, že obchod neuskutečnili. Můj otec se nejdříve nechal najmout tím tvým, ale později si ho Kalamasahishokumu našel, protože byl známý svými vynikajícími schopnostmi, a přinutil ho, aby přestoupil k němu. Ano, přinutil," zopakoval Weneri, když se na něj Arete tázavě zadívala. "Mému otci se to velmi příčilo, ale nakonec mu nezbylo nic jiného. A zbytek už znáš." Weneri pomalu a rozvážně pokýval hlavou a smutně hleděl na Arete, která měla sklopenou hlavu, a on si nebyl jist, co spatří, až se na něj podívá.
Konečně vzhlédla. Jenže ve tváři se ji nezračil smutek, jak Weneri předpokládal, nýbrž vztek a rozhořčení.
"Musíme se tam vydat," prohlásila pevně. "Musím ještě alespoň jednou navštívit… můj domov, pokud se to tak dá nazvat."
Wenerimu přelétl úsměv po tváři.
Tak jí to došlo.
Apple |
úžasný!!!