READEC - Část VI. 2/2

17. srpna 2007 v 12:04 | Peggy |  Readec
Tak tady konečně máte druhou část šestý části...=) Hlasujte dole v anketě o otm, co se má stát! Ještě nevím, kdy bude uzavírka... asi v neděli nebo v pondělí...
Weneri nechápal, co se to děje. V jedné chvíli měl šťastnou Arete ve své náruči a v druhé ho hrubě odstrčila a utíkala od něj pryč… zkrátka nevysvětlitelné chování.
Holky se někdy chovají vážně divně… pomyslel si hořce a zmateně.
No nic… nejspíš mi nezbývá nic jiného než se za ní vydat…
Nejdřív se chtěl přemístit přímo před ní, ale poté si řekl, že by ji to mohlo rozrušit ještě víc nebo to dokonce brát jako podraz, a tak se rozeběhl směrem, kde zmizel její stín.
Byl si naprosto jistý, že běhá rychleji než ona a tudíž že pro něj nebude velký problém ji dohnat. Horší to ale bude s tím, jak ji přesvědčit, zamyslel se. Prostě… prostě se jí zeptám, co to do ní najednou vjelo…
Ale co když mi neodpoví?!?
To vyřeším později… zkrátka asi budu muset improvizovat…
Pod nohama mu ubíhala docela zašlá a zarostlá lesní cesta, i když to bylo pořád lepší než se prodírat lesem samotným… A za další zatáčkou už na okamžik spatřil Arete, která mu však bohužel za okamžik zase zmizela…
"Hej, Arete!!! Počkej!!!" zahulákal na ní, ale nezdálo se, že by ho slyšela, ačkoli byl Weneri plně přesvědčen, že v takovém tichu, jaké zde panovalo, zkrátka nejde takovýhle křik přeslechnout. Přesto Arete nereagovala.
"Stůj!" zkusil to znovu Weneri, ale i tentokrát bez výsledku…
"Co se stalo?!?" křikl Weneri a po chvilce znovu uviděl Arete - její náskok před ním se zmenšoval, přesto nevydala ani hlásku. Jen běžela a běžela…
____________________________________________________________________________
Zkrátka nechápu, jak si můžeš být tak jistá, kdo přesně byl tvůj otec a co dělal… vždyť jsi ho znala jen čtyři roky svého života!
Ale… to nemůže být pravda… Vždyť to byl můj otec!
Já netvrdím, že něco takového udělal, jenom nadhazuju, co kdyby se to stalo…
NE!!!
…proto jsem toho názoru, že nemůžeš podle jejich rodičů soudit druhé, když máš o nich ještě ke všemu informace z nevěrohodného zdroje…
Ale co když mluvil Inuku pravdu?!?
To tě stále ještě neopravňuje myslet si, že je Weneri stejný jeho otec!!!
Žádná odpověď. Po nějaké chvíli se však ozvalo Weneriho zoufalé volání.
Tak už se přeci zastav!!! Copak nevidíš, že… že… zkrátka se ho na to aspoň zeptej! A stejně už mu dlouho nevydržíš utíkat. A i kdybys mohla, on se stejně může kdykoli přemístit přímo k tobě.
To je pravda… Ale proč to ještě neudělal?!?
Co já vím… Třeba proto, že tě má doopravdy rád a nechce, aby sis myslela, že tě chce donutit, aby ses za ním vrátila…
Ale… já nemůžu! Ne, nechci s ním mluvit!
Náhle si Arete uvědomila, jak je unavená. Myslela si, že po každém dalším kroku se snad zhroutí… Měla hlad a žízeň a byla vážně totálně vyčerpaná.
Ve stejné chvíli, kdy jí to však vytanulo na mysli, zakopla o nějaký zrádný kořen a zůstala ležet…
____________________________________________________________________________
Když Weneri uviděl, že se zhroutila na zem, zařval několikrát její jméno, ale nepřicházela žádná odpověď, a tak se konečně přemístil přímo k ní.
Našel nehybné tělo mladé dívky ležící na prochladlé zemi…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 pantherka pantherka | Web | 17. srpna 2007 v 12:08 | Reagovat

supééér !!! =)

2 Silmarilien-Palantírilien Silmarilien-Palantírilien | E-mail | Web | 19. srpna 2007 v 17:18 | Reagovat

je to skvělé :o)

3 tarantule tarantule | Web | 20. srpna 2007 v 14:45 | Reagovat

nádhera

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama