Kapitola 14. - Sliby jsou chyby

7. srpna 2007 v 15:03 | Peggy |  Silaminea
Tak tady máte na přání jistého človíčka=) další kapitolu... Hlasujte dole v anketě a nezpomeňte ani na READEC!!!=) A na další kapitolu se můžete těšit možná už někdy tenhle týden (budu pryč, takže až ji přepíšu, nastavím zveřejnění asi tak na pátek=)).
"Silo, víš, ještě je čas se vrátit…" začal Ferton.
"Ano, Silamineo. Ještě můžeme jít buď přes Palrovské, nebo Dundavanské hory," přidal se Ornak.
"Naše přesvědčování nic nezmohlo. Nezměníš názor při pohledu na to, jak to tu vypadá? Už víš, proč se tady tomu říká 'Planiny stínu'. Už víš, jaké to tu je. Stále ještě raději půjdeš tudy?" dotíral Ferton.
"Ach, bratři, myslím, že jsem vám už řekla jasně, že svůj názor nezměním. Ano, musím uznat, že se mi tu ani v nejmenším nelíbí. Ale pochybuji, že by to v Palrovských nebo Dundavanských horách bylo o něco lepší. Ano, je to tu nebezpečné. A v Dundavanských nebo Palrovských horách snad ne?!? Je to tu naopak mnohem lepší a výhodnější. Nemusíme nic obcházet a řekla bych, že si tak o dobrý měsíc zkrátíme cestu. Copak vy se nechcete za elfy dostat co nejdříve?" odmítala ustoupit Silaminea.
"Ale o to teď vůbec nejde," řekl znaveně Ornak.
"Cože?!? Takže ne?" nevycházela Silaminea z úžasu.
"Ale samozřejmě že ano," odbyl ji Ferton. "Ale nikdy se tam nedostaneme živí a zdraví, pokud půjdeme přes Planiny stínu, a už vůbec ne, když budeš takhle vyvádět," vysvětloval Ferton dál. "Myslíš, že unikneš printům tak, že vejdeš do jejich doupěte?"
"Pod svícnem je největší tma," odvětila Silaminea nasupeně.
"Tak dobrá. Vidím, že se nenecháš přesvědčit, ale varovali jsme tě. Půjdeme tam s tebou, to jsme ti slíbili, ale jenom proto, že tam jdeš ty. Pouze by mě zajímalo, jak se chceš vyhnout všem těm printům, kteří tady číhají na každém kroku, a hlavně jejich městu Atruenchra. Není to město, je to pevnost. Její vysoká černá věž střeží okolí na desítky mil daleko. A stráže nikdy nespí," svolil Ornak, ale s jednoznačnou nevolí.
'Sliby jsou chyby,' pomyslel si Ornak. Ne že by se Silemineou nešel, i kdyby to neslíbil, to tedy rozhodně ne. Tou chybou totiž mínil jiný slib, který dal před sedmnácti lety. Slib, který možná změní dějiny. Jestli k lepšímu nebo k horšímu, to už je v rukou osudu.
Jeho bolest v rameni se stále stupňovala. Pokoušel se tedy raději myslet na to, aby s ostatními udržel krok. 'Raz, dva. Raz, dva. Raz, dva.' oddechoval znaveně. Při každém dalším kroku měl dojem, že už další neujde, ale vždycky ještě sebral zbytečky sil a překonal se. Vůbec si ale nebyl jistý tím, jak dlouho to ještě dokáže.
'Proč já? Proč já?' opakoval si stále dokola. 'Proč já mám tak paličatou sestru?!' ptal se sám sebe, marně očekávaje odpověď.
"Počkejte, jakto, že toho najednou tolik víte?" zeptala se Silaminea. Ferton s Ornakem na sebe bezradně pohlédli. Je to už tak dávno… 17 let. Bylo jim teprve deset… Ale takové zážitky se nezapomínají, ať už je váš věk jakýkoli. Ovšem pokud člověk není několikaměsíční nemluvně. To potom nemá o něčem takovém ani potuchy. A celý život žije v mylném domnění…
"No, víš, četli jsme hodně knížek," vysvětloval Ferton.
"A slyšeli mnoho příběhů," dodal Ornak.
"A pak jsme taky někdy něco zaslechli v hospodě. Víš, když máš uši našpicované, vždycky se dozvíš něco nového. Zvlášť od lidí, kteří se jen tak toulají světem a přinášejí nové zprávy, co se kde seběhlo," doplnil ještě Ferton a s úzkostí pohlédl na sou sestru.
"Aha. To je sice všechno moc hezké, ale nechtěli byste přestat zastírat a říct mi pravdu?" zeptala se Silaminea.
"Promiň, Silo, ale tohle je ta pravda, po které tak toužíš," řekl Ornak.
"Je sice docela možné, že jste sem tam něco zaslechli nebo přečetli. Ale vysvětlete mi potom, proč já jsem úplně mimo!" namítla Silaminea. "Určitě v tom bude ještě něco jiného," prohlásila a zadívala se na ně pronikavým pohledem.
"Vím, že mi něco tajíte, ale jak tak na vás koukám, asi to z vás nevypáčím, co,otázala se posléze. Když jí delší dobu nikdo neodpovídal, povzdechla si a znovu rázně vyrazila na cestu - ani si nevšimla, že se při jejich rozhovoru téměř úplně zastavili.
Až do večera nikdo nepromluvil. Vlastně po celý zbytek dne, když se nepočítá "Zastavíme na noc" a "Dobrou".
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 pantherka pantherka | Web | 7. srpna 2007 v 15:24 | Reagovat

JISTÝ človíček děkuje :D

2 Peggy Peggy | Web | 7. srpna 2007 v 15:52 | Reagovat

=)

3 Silmarilien-Palantírilien Silmarilien-Palantírilien | E-mail | Web | 7. srpna 2007 v 16:47 | Reagovat

supééér :o) už jsem se nemohla další části dočkat :)

A stráže nikdy nespí - to zní jako z tolkiena :-)

4 Peggy Peggy | Web | 7. srpna 2007 v 17:18 | Reagovat

no...přiznávám, že to je asi z toho...=)

5 Peggy Peggy | Web | 7. srpna 2007 v 17:19 | Reagovat

rozhodně mě to napadlo v souvislostu s tím=)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama