Kapitola 13. - Planiny stínu

23. července 2007 v 11:02 | Peggy |  Silaminea
Tak jsem se rozhodla dát sem po dlouhý době další kapitolu... =)
Byly tomu už dva dny, co se Silaminea vydala daleko na sever přes Planiny stínu, pryč od bratrů.
A byly tomu už asi dva dny bez padesáti vteřin, co na sebe Ornak s Fertonem pohlédli a bez váhání se rozeběhli za ní. Nemohli si dovolit, nechtěli a zkrátka nesměli ztratit jejich sestru. Byla pro ně vším. Sluncem, které svítilo na nebi, vzduchem, který dýchali, zemí, která je držela nad věčnou propastí a konečně vodou, jen díky které nevyschli a nezbyla z nich jen stará skořápka bez života. Ten, kdo neztratil všechno, co měl, a nezůstal mu pouze holý život, si nedovede vybavit, jaký pocit Ornaka a Fertona zachvátil při pouhé představě, že by měli Silamineu ztratit.
Když se k ní přidali, vykřikla Silaminea: "A helemese! Kohopak to tu máme? Snad ne dva zbloudilé bratříčky?" pokoušela se předstírat výsměch, ale marně. Potom s vážnou tváří dodala: "Jsem tak ráda, že vás zase vidím, a že jdete se mnou."
"Nikdy tě neopustíme, Silo. A vždycky tu budeme, abychom ti pomohli nebo tě podpořili - kdykoli to po nás budeš chtít." přislíbil Ferton a Ornak horlivě přitakal.
"Díky. Bez vás bych se na cestě nedokázala obejít. Bez vás bych zemřela žalem, unudila se k smrti a také nenašla cestu." řekla Silaminea s jiskrou v očích a oba bratry srdečně objala.
"Ale Ornaku, vždyť tobě ta rána úplně zhnisala a vůbec nevypadá hezky." postěžovala si Silaminea. Právě se chystali k noci a nacházeli se teď přesně na hranici Umlotské říše. Ještě jeden krok a jsou na okraji Planin stínu.
"Ano, já vím. Musí to vypadat ošklivě." řekl Ornak a zaklel, když se Silaminea dotkla jeho zranění pod levým ramenem. Jeho pravá ruka byla uvězněna v narychlo vyrobené dlaze ze dvou kusů dřeva svázané útržky jeho košile. Pravda, neměli dost času, materiálu ani zkušeností na to jí vyrobit, ale přesto byla celkem obstojná co se týče plnění její funkce. Se vzhledem už to ale taková sláva nebyla. Ornakova ruka se v ní docela dobře hojila, což se ale bohužel nedalo říct o jeho levém rameni. Silaminea mu vyměnila obvazy a položila tam nějaké bylinky.
Ne nadarmo chodila s oltanskou bylinkářkou Usvalou po lesích a pomáhala jí sbírat léčivé byliny. Na oplátku za její pomoc ji Usvala naučila všechno, co věděla a teď se to Silaminee náramně hodilo. Nicméně to nevypadalo, že by bylinky něco zmohly s Ornakovým zraněním - to bylo i na ně moc velké sousto. Silaminea sice měla moc, která by si s tím dokázala poradit, tedy alespoň to cítila kdesi ve svém nitru, ale neměla nejmenší potuchy, jak ji používat a tím víc ji to trápilo.
S neblahými myšlenkami ulehla ke spánku a dlouho se jí nedařilo usnout. I přesto, že se jí to nakonec podařilo, se moc dobře nevyspala. Měla samé noční můry - třeba v jedné z nich jí Ornak vyčítal, že nic nezmůže s jeho zraněním. Poté se jeho ústa proměnila v ošklivou hnisající ránu, která Silamineu pomalu pohltila. Další nebyla o nic lepší: Silaminea i s bratry padala do nějaké hluboké jámy, která nejspíš neměla konce, protože stále ještě nedopadli na zem, a to už padali hodně dlouho. Pak jí oba bratři začali nutit, aby se z ní pokusila vylézt, i když věděli, že je to zhola nemožné.
Křičeli na ní: "Tak vstávej!" a "Prober se!" nebo taky "Už jsi odpočívala dost!". Poté začalo zemětřesení a po chvíli všechno spadlo do stejné jámy, do které padali oni, v jedné obrovské lavině.
Potom Silaminea procitla ze spánku a spatřila nad sebou Fertona, který s ní třásl aby ji vzbudil, a Ornaka těsně vedle něj.
"Vstávej, Silo, musíme dál." řekl Ferton a lehce pomohl sestře na nohy.
"To už je ráno? Vždyť ještě vůbec není světlo!" podivila se Silaminea.
"Tady na Planinách stínu nikdy moc světla není." vysvětloval Ferton.
"A ještě k tomu je navýsost ošklivo a zamračeno." dodal zasmušile Ornak.
"Hmm, tak to nás tedy Planiny stínu pěkně uvítaly." povzdechla si Silaminea.
"Jen co je pravda." přidal se Ferton rozmrzele.
Místo snídaně si každý vzal pouze jablko a pár kousků sušené moučné placky. Nebylo to sice nic moc, ale žaludek to na nějakou dobu zasytilo a to bylo hlavní.
"Nevěděla jsem, že jsou Planiny stínu tak… ponuré." zašeptala Silaminea do mrtvolného ticha, které zde vládlo.
Jak postupovali kupředu, začaly pomalu mizet veškeré známky života. Lesy se vytratily a stromy se tu objevovaly jen zřídkakdy, a když už, tak to většinou byly jen uschlé pahýly. Květiny tu také nebyly vůbec hojné, a pokud se tu přeci jen vyskytly, měly svěšené listy a povadlé květy. Ovšem rostly tu mnohé jedovaté a masožravé rostliny, těm se tady dařilo výtečně.
Vzhledem k tomu, že zde neexistovaly lesy a ani skoro žádný porost, nebyla tu také téměř žádná zvířata, poněvadž by tu neměla co jíst a ni pít a navíc jim chyběl nějaký úkryt, kde by se mohla schovat. To se ale nepočítají různé neblahořečené šelmy, které toužily pouze po zabíjení. Nikoli pro potravu, ale pro radost. Žili tu v požehnaném počtu například vlkodlaci nebo hyeny. Ty sice dříve obvykle nezabíjely, ale pochutnávaly si na nedojedených kořistech vlkodlaků. Jenže časem zjistily, že mnohem lepší, než jen trpělivě a hladově čekat v koutě než vlkodlak odejde, je - když jsou ve smečce a mají přesilu - rovnou na vlkodlaka zaútočit a kořist mu prostě sebrat. Později to došlo tak daleko, že když už se tady kolem potloukala nějaká ta nebohá kořist a hyeny "ještě nevečeřely", ulovily si ji samy. Nebýt zlé mocnosti, která tady tomu všemu vládla a udržovala je tu, by už buď vymřely, nebo by jich tu bylo žalostně málo - nejen kvůli nedostatku úlovků, ale také díky častým roztržkám ve smečce. Tyto hyeny totiž byly opravdu divoké a pokora pro ně byla pouze cizí slovo od P.
Také nelze opomenou azkotrasty, které se zde často proletovaly vysoko v oblacích a jejichž skřeky se rozléhaly široko daleko. Azkotrasty se v mnohém podobaly dávným ptakoještěrům, až na to, že měly zuby a drápy opravdu mnohokrát větší a silnější. Není zas tak těžké odhadnout, k čemu je asi tak mohly používat. Asi by to nebylo nejvhodnější rozebírat při jídle.
Azkotrasty už odnepaměti sloužily printům a pomáhaly jim uhnat jejich nebohé oběti. "Sloužily" je ale možná špatný výraz, který plně nevystihuje pravdu. Ony byly s printy spíš v symbióze, která byla oboustranně výhodná, a navzájem se doplňovali. Printové často s oblibou bojovali právě na hřbetech azkotrast. Ony jim daly křídla a potřebnou rychlost, a printové zase meč a - i když to možná bude znít neuvěřitelně, vzhledem k jejich inteligenci - rozum. Možná, že printové nebyli zrovna nejchytřejší, ale i přesto myšlením převyšovali azkotrasty. A když se tyto dvě síly spojily, byly takřka neporazitelní. Jediný problém byl v tom, že se někdy nepohodli a odmítli spolupracovat. To byl pravděpodobně také jediný důvod, proč ještě neovládli svět. A samozřejmě také skutečnost, že IQ printů - o azkotrastách už vůbec nemluvě - se pohybovalo někde hodně nízko nad bodem mrazu, jim nebyla moc prospěšná.
Proto v jejich čele obvykle stál nějaký zlý kouzelník, takzvaný černokněžník, který je řídil a kterému printové sloužili. Sami o sobě by ani náhodou nedokázali vymyslet nějaké válečné tažení či bojovou taktiku. Tím pádem, když se v jejich čele objevil nějaký ten černokněžník, znamenalo to pro ty bytosti z Artoronty, pro které byla důležitá svoboda a spravedlnost, problém s velkým P.
Kdyby to Silaminea věděla, určitě by jí došlo, že ty nájezdy na Umlotskou říši si printové rozhodně sami nevymysleli. Ve skutečnosti za tím už víc jak 17 let stál někdo jiný. A i když ona to sice nevěděla, někdo jiný ano… někdo, kdo s ní cestoval už z Oltanu a stále ji tajně a bedlivě sledoval… její zvyky, její chování… A přitom přemýšlel, jestli se spolu se svým sourozencem hodí na úkol, pro který byla vybrána…
Úkol, který jí svěřilo dávné Proroctví…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Silmarilien-Palantírilien Silmarilien-Palantírilien | E-mail | Web | 2. srpna 2007 v 12:22 | Reagovat

je to vážně perfektní, doufám, že další kapitola bude brzy :o)

2 Peggy Peggy | Web | 5. srpna 2007 v 17:08 | Reagovat

pokusím se... já toho mám napsanýho spoustu, ale ne v počítači, a to mi dělá trochu problém...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama