Strašidelná škola

25. června 2007 v 17:39 | Peggy |  Povídky
Dnešní povídka je vylovená hluboko ze starýho sešitu na sloh, ale nevim, jestli se to vůbec dá povídkou nazvat... měli jsme udělat nejdřív popis nějaký strašidelný školy, a potom popis nějakýho tamějšího učitele. Je do toho sice zapletený i příběh, ale hlavní je tam to popisování. Tak si to užijte, bojte se přitom, a zajděte někdy na návštěvu k Hermíně a jejímu kamamrádovi... jinak by jim bylo smutno =)
Řeknu vám, vůbec bych vám neradila dostat se do její blízkosti. A když se tam přeci jenom náhodou nachomýtnete, zaslechnete podivný šepot zdejších lidí a budou vás následovat ustrašené pohledy. To ale není vůbec nic v porovnání se školou samotnou, zvlášť v noci. V této denní - nebo spíš noční - době je tam totiž tajuplná tma. Vy si určitě řeknete, že v noci je přeci tma všude, co je na tom divného, ale tahle tma je taková neobyčejná. Když se přiblížíte ke škole na 100 metrů, pohltí vás ta hustočerná potvora, jako když pavouk chytne mušku do své sítě. Z této tmavé klece není úniku, vysvobodit vás může pouze svítání. To jediné mám moc nad tímto netvorem. Ale i ve dne se nad školou vznáší černý mrak a nevlídné počasí tam je podivuhodně častěji než na kterémkoli jiném místě. Někteří lidé tvrdí, že je to tam začarované. Několik vědců už to tam dokonce studovalo a tvrdilo, že to je obyčejná shoda náhod a že z vědeckého hlediska to není nic nezvyklého. Záhy ale všichni záhadně zmizeli, a tak už se takové názory nikdo neopovažoval zveřejnit.
Dříve to bývala úplně normální škola s pěkným vzhledem a upraveným parkem, ale takové časy už nepamatuje ani můj prapradědeček. Škola byla zavřena po záhadném úmrtí jedné dívky. Teď se od dřívějška změnila k nepoznání. Dříve upravený parčík teď připomíná spíš hustník a z krásných růžových záhonů se stalo zarostlé strniště.
Už alespoň 100 let nikdo ve škole kromě těch pár vědců nebyl, tedy aspoň žádná lidská bytost. Nicméně, několik zdejších obyvatel tvrdí, že v noci slýchávají kolem školy podivné zvuky, takže kdoví, kdo se tam prohání po chodbách.
Když projdete zarostlým parkem, což je, mimochodem, už samo o sobě mistrovský výkon, který může zvládnout jen ten, kdo má pořádný kus odvahy, bude vám tuhnout krev v žilách už jen ze samotného pohledu, a to se ani nezmiňuji o tom, co se bude dít uvnitř. Naskytne se vám totiž pohled na jakousi zchátralou barabiznu, o které byste si ani ve snu nepomysleli, že to kdysi bývala škola. Nad vchodem si s trochou trpělivosti budete moct přečíst nápis na ceduli visící nakřivo a opředenou pavučinami, který hlásá: "Obecní škola". Jindy byste si možná mysleli, že to je vtip, ale věřte mi, v této atmosféře budete brát všechno smrtelně vážně, a řeknu vám, na těch slovech něco je.
Kdo zbaběle neuteče a pomyslí si, že když už se dostal až sem, tak by stálo za to prozkoumat, co je uvnitř, pootevře dveře, přičemž zlověstně vrznou a on nadskočí leknutím, naskytne se mu pohled do vstupní haly. Dříve byla jistě pestře vyzdobená, ale teď na zdech visí pouze nějaké cáry, zřejmě pozůstatky obrazů. Brzy zjistíte, že kam se jen hnete, všude jsou pavučiny, že tady sem tam vypískne krysa a že sem děravou střechou zatéká, a tak je v rohu stále se zvětšující loužička vody s jejím monotónním "kap, kap - kap, kap". Pokud vykročíte dál, na okamžik se jistě pozastavíte nad nějakými podivnými zvuky, ale když si uvědomíte, že to jenom vrže podlaha, budete bezstarostně kráčet dál.
Pokud přistoupíte k prvním dveřím a otevřete je, ti bystřejší z vás jistě zaslechnou šelest křídel a o pár vteřin později vám nad hlavou proletí netopýři. Jestliže se stále ještě nezaleknete všech těch událostí, brzy zjistíte, že jste se ocitli ve třídě. Všude kolem uvidíte lavice buď skrznaskrz prolezlé červotoči, anebo napůl shnilé a s plísní na povrchu. Za každou lavicí naleznete dvě židličky, jež nejsou v o nic lepším stavu. V přední části učebny budete moct spatřit omšelou (i když to je nejspíš slabé slovo) katedru a na ní pár bývalých papírů, protože teď jsou právě v poslední fázi rozkladu. O zápachu, který to všechno vydává, se radši ani nebudu zmiňovat, protože ten je opravdu odporný. Vzduch je zde neuvěřitelným způsobem zatuchlý, ale pokud se rozhodnete otevřít okna, která se nachází na protější stěně, a vyvětrat, brzy chtě nechtě zjistíte, že to nebude možné, protože většina z nich je už vysypaná.
Náhle se však za vámi ozve jakýsi přidušený výkřik. Jistě to byla nějaká nadpřirozená bytost, která tuto školu dozajista obývá, jako třeba upír nebo duch… Po chvíli si jistě povšimnete něčeho zvláštního. Ten křik neustále sílí a klesá, jednou je vysoko, jednou nízko. Je to zpěv! 'Panebože,' pomyslíte si, 'kdo, nebo co může takhle hrozivě zpívat?' Působí to na vás depresivně a hrůzostrašně. Jenom málokoho z vás by napadalo utíkat. Většinu by totiž nenapadlo nic. To nejlepší, co můžete udělat, je stát tady a poslouchat ten andělský zpěv…
Píseň vás totiž hypnotizuje a závisí pouze na vaší vůli, zda-li podlehnete hned, nebo budete chvíli odolávat. Ta menšina z vás, která by ses snad chtěla pokusit utéct, brzy zjistí, že to nebude možné. Proč vlastně utíkat? Vždyť tady je to nejkrásnější místo na světě! Najednou se po vás od nohou začal rozlézat děsivý chlad. Kdo z vás má ve zvyku nervózně přešlapovat, když neví, co dál, a chtěl by to teď náhodou zkusit, jistě si hned povšimne toho, že vám od nohou zamrzá celé tělo takže stojíte bez pohnutí přimražení na místě.
Prozradím vám, proč. Z půdy totiž momentálně schází bývalá učitelka zpěvu Hermína Laskavá. Proč bývalá? Všem žákům totiž z jejího zpěvu popraskaly bubínky. A když ještě k tomu jeden její kolega upír chladnokrevně zavraždil jednu dívku, škola se zavřela. Ale teď k věci. Díky čarovným účinkům její písně si s vámi může dělat, co se jí zachce. Jenže protože jste teď zmražení, zajisté neuvidíte, jak pomalu dojde až před dveře vaší třídy a nebudete si ji moct prohlédnout zblízka. To by vás určitě hrozně mrzelo, a tak vám to řeknu.
První, čeho byste si na ní bývali jistě povšimli, je fakt, že Hermína Laskavá je vlastně jenom duch. To ale vůbec neubírá na její 'laskavosti', spíš naopak. Je to baculatá postarší dáma vysoká jenom 164 cm. Dlouhé vlasy zšedivělé stářím má stažené do pevného drdolu. Skoro si troufám říct, že byste nevěřili, jaké to byly zamlada krásné kadeře černé barvy. Na jejím obličeji není až na její obrovskou bradavici na nose nic moc zvláštního: černé oči, ve kterých je na první pohled vidět jiskřička zlomyslnosti, malý nos s již zmíněnou bradavicí, pobledlé tváře a ústa vždy semknuta do těžko rozeznatelné úzké čárky, tedy samozřejmě jen pokud nezpívá. Krku byste si přes její černý límec stejně barevného pláště, který nikdy nesundává, rozhodně nevšimli, ale není na něm nic, co stojí za zmínku, jenom snad to, že působí trochu vychrtlým dojmem a má takový ten správný šmrnc, jaký už duchové mívají. Pod jejím černým pláštěm nosívá kdysi bílou blůzu, o které byste si teď pomysleli, že je spíš černá než bílá. Není se ani čemu divit, takhle totiž vypadá pravé a nefalšované sto let nemyté bílé prádlo. Pokud byste čekali, že její ruce budou ověšeny různými zlatými náramky a prsteny, asi vás zklamu, protože něco takového Hermína přímo nenávidí. Na kalhoty si také nepotrpí, takže kdybyste nebyli zmražení, viděli byste, že má na sobě vybledlou šedivou sukni, která jí sahá až po kotníky. Na nohou nosí zastaralé střevíce, jež vyšly z módy už před více než sto lety. Nutno ještě dodat, že její největší zálibou, kromě znehybňování náhodných návštěvníků, aby si na nich mohl její kamarád upír v klidu pochutnat, je, jak si chytřejší z vás už určitě stihli domyslet, zpěv. Kdyby vás Hermína nezmrazila, trnuli byste hrůzou, ale toho vás, naštěstí pro vás, ušetřila.
No, a co vás teď vysvobodí? Nic, vůbec nic - dostali jste se do beznadějné situace, ze které se už živí nedostanete, řekla bych, pokud bych chtěla lhát. Ale protože já nelžu a všechno z tohohle příběhu je pravda, pravda a nic než pravda, tak vám to prozradím. Znenadání zakokrhá kohout a rozbitými okny začnou do ponuré školy proudit sluneční paprsky, přinášející naději. Náhle Hermína zmizí - zkrátka se rozplyne jako by tu nikdy ani nebyla či jako by jste se probudili ze zvlášť dotěrné noční můry - a vám zůstanou jen hrůzostrašné vzpomínky. Jste tedy volní… ovšem pokud najdete odvahu se rychle a nenápadně ze školy vytratit a poté vzít sprintem 'park', abyste odsud byli co nejdříve pryč. Tak co, kdy Hermínu navštívíte příště? Nejspíš vás teď bude stejně pronásledovat ve všech vašich snech, ale stejně by další návštěva rozhodně stála za to… =)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Jak se vám líbila Strašidelná škola?

Bezva!
Jo, dobrý.
Ujde to...
Hrůůůůůza!

Komentáře

1 Vrečína Vrečína | 25. června 2007 v 22:08 | Reagovat

Když se přiblížíte ke škole na 100 metrů, pohltí vás ta hustočerná potvora, jako když pavouk chytne mušku do své sítě.  - ty žes někdy dostala jedničku z psaní velkejch písmen? Těžko... Až se naučíš psát vlastní jména s velkým, možná tě pustí do třetí třídy :-)

2 Peggy Peggy | 26. června 2007 v 15:47 | Reagovat

grrrrrrr... ale psala jsem to ještě než to slovo získalo i titul vlastního jména jedný konkrétní osoby...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama