O Červené Karkulce

22. června 2007 v 20:53 | Peggy |  Povídky
Tak tohle je povídka ze čtenářskýho deníku. Zadání bylo, že máme udělat anekdotu nebo něco na ten způsob z nějaký pohádky, a musím říct, že tohle je spíš parodie na Červenou Karkulku, i když dějovou linii to víceméně udržuje. A nezapomeňte se stavit pro nejnovější drby u řezníka! =) (P.A.-poznámka autorky- pochopíte po přečtení)

Karkulka byla holčička, která stále chodila celá v červeném, dokonce i čepeček měla takové barvy. Jednou si ji maminka zavolala: "Dnes navštívíš babičku, je nemocná a bude mít svátek, ať nás zase nepomlouvá u řezníka, že jí ani nedáme dárek." Poté vrazila Karkulce do ruky košíček, ve kterém byl koláč a láhev rumu. "Hlavně, ať nepozná, že ten koláč je spálený na uhel - postarej se, aby nenašla brýle. A také aby si nevšimla, že v té láhvi od rumu je jen obarvená voda." přikázala maminka. Karkulka už její maminku znala dost dlouho -nějakých osm let- na to, aby věděla až moc dobře, kam se poděl ten rum z láhve. Kdyby její maminka totiž byla při plném vědomí, postarala by se, aby v láhvi místo vody byl ocet. "Tak už jdi, ať to stihneš, ještě než se setmí. A natrhej babičce cestou nějakou pěknou kytičku." vystrčila Karkulku za dveří.
Babička bydlela až za lesem, a tak Karkulka neotálela, aby se dostala k babičce včas, a vydala se na cestu. Když tak šla lesem a sbírala kytičku pro babičku, zničehonic se před ní objevil vlk. "Ahoj, Karkulko." povídá vlk. "Co to sbíráš?" "Ále, kytičku pro babičku, aby nás nepomlouvala u řezníka." odpověděla Karkulka. "Aha." zamyslel se vlk. "A co to máš v tom košíčku?" optal se znovu. "Koláč a rum, ale to je jen kamufláž." řekla Karkulka. "A kde bydlí babička?" ptal se opět vlk. "V chaloupce za lesem, tamtím směrem." ukázala Karkulka vlkovi. "Tak ahoj, už musím jít." Rozloučil se vlk a rozběhl se směrem k chaloupce. "To byl ale hodný pejsek." pomyslela si Karkulka, které, chuděrce, maminka nikdy před spaním nečetla pohádky, a tak nevěděla, že když jde k babičce, sbírá v lese kytičku a připlíží se k ní něco šedivého, celkem velkého, chlupatého a s ocasem a vyplazeným jazykem, je to dozajista vlk. Zlý vlk, který ji chce sežrat. Ne, četla jí je po obědě a to to Karkulce nikdy moc nemyslelo, takže jí všechny ty smyšlené příběhy šly jedním uchem dovnitř a druhým ven. A tak si jenom nevědomky prohlížela svou kytičku a po chvilce odpočinku se zase vydala na cestu.
Mezitím už vlk ležel v babiččině posteli s jejími šaty i čepičkou a s babičkou v břiše. "To zase bude něco." řekla si Karkulka stojící před dveřmi a s nelibým výrazem je otevřela. "Dobrý den, babičko. Přinesla jsem ti koláč, rum a květiny k svátku." "Ahoj, ty Karkulko moje zlatá." řekl vlk, a přestože babička měla na zlato alergii, Karkulka si ničeho zvláštního nevšimla. "Pojď ke mně blíž." lákal Karkulku. Ta se pomalu a s velkým nadšením došourala k babiččině posteli a když se podívala zblízka, přihlouple se zeptala: "A proč máš tak velké uši, babičko?" Jako by to už dávno nebylo klišé. "To abych tě lépe viděla." zaskřehotal vlk, předstíraje sklerotickou babičku. "A proč máš tak velké zuby, babičko?" vyzvídala Karkulka dál. "To abych tě lépe slyšela." opáčil už trochu dopáleně vlk. "A proč máš tak velké oči, babičko?" nedala se odbýt Karkulka. Tyhle věty jí byly povědomé a ona vždycky ráda používala otřepané fráze - nemusela na nich už nic vymýšlet. "To abych tě lépe SEŽRAL!!!" vyskočil vlk a slupnul Karkulku jako malinu. "To jsem se ale unavil." pomyslel si a usnul.
Tou dobou šel kolem myslivec, aby se mohl podívat, jestli je babička zase opilá. To víte, jablko nepadá daleko od stromu, a tak není divu, že mají matka a dcera stejné zvyky. Však to Karkulku jednou čekalo taky. Když ale uviděl vlka, řekl si, že musí babičku zachránit, aby si získal dobrou pověst u řezníka. Když vešel dovnitř, rozpáral opatrně vlkovi břicho, aby ho nevzbudil, a co nevidí: z břicha vyskočila nejdříve Karkulka a poté oba společně vytáhli babičku, vždyť to bylo samé sádlo. Potom Karkulka s myslivcem nanosili vlkovi do břicha kamení a babička mu ho pak zase zašila. Poté se všichni schovali, aby je vlk zase nesežral, a čekali, co se bude dít. Když se po chvíli vlk probudil, vůbec si nevšiml, že má zašité břicho- co je na tom neobvyklého-, šel se napít ke studni a tíha kamenů ho stáhla dolů.
Potom všichni vylezli z úkrytů a navzájem si děkovali, ale to všechno jenom naoko, aby se nemohli pomlouvat u řezníka.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa


Komentáře

1 Vrečína Vrečína | 25. června 2007 v 13:13 | Reagovat

Několikrát jsem se fakt i zasmála - u všech řezníků a taky že Karkulku to jednou čeká taky :D

Dobrý! Líbí :-)

2 Peggy Peggy | 25. června 2007 v 13:57 | Reagovat

:)

3 Silmarilien-Palantírilien Silmarilien-Palantírilien | E-mail | Web | 2. srpna 2007 v 11:11 | Reagovat

:D:D:D supéér. něco podobného jsme psali ve škole i my :o)

4 Antionette Antionette | Web | 16. srpna 2007 v 20:23 | Reagovat

to je fakt super

5 NIKA NIKA | 12. ledna 2008 v 12:48 | Reagovat

jo hezký,ale dost mi to připomína norlálni....ale jo je to hezky

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama