Kapitola 5. - Vnuknutí

13. února 2007 v 15:47 | Peggy |  Silaminea
Silaminea měla velmi neblahý pocit z toho, co právě udělala. Nevěděla sice proč, ale měla zlé tušení, a navíc ji hryzalo svědomí, takže nedokázala myslet na nic jiného. A ať se ho snažila ukonejšit, jak chtěla, stále se jí to nedařilo, a pouze tím celou záležitost zhoršovala. Náhle však znovu uklouzla, a potřísnila si své staré venkovské šaty od bláta, které se rozprostíralo všude kolem. Pokusila se zvednout, ale teď jí pro změnu uklouzal ruka, takže si navíc pocákala i obličej, jež se předtím blátivé spršce vyhnul.
"Silamineo, co to tam zase děláš? Pohni sebou a zvedni se" prohlásil Ferton.
"Já se snažím." procedila Silaminea jízlivě mezi zuby. Když vyčerpala všechny její nápady, jak vstát, neochotně si přiznala porážku, a požádala bratry o pomoc. 'Jak se můžu postavit printům, když se ani nedokážu zvednout ze země?' vrtalo jí hlavou.
Když jí Ferton podal ruku, aby jí pomohl vstát, konečně zase byla na nohou. Jenže za jeden kratičký okamžik, ještě než stačila pustit jeho ruku, oba upadli a váleli se na zemi.
Náhle Silaminee probleskla hlavou spásná myšlenka. Nevěděla sice, kde se tam vzala, a připadala jí tak trochu cizí, ale po chvíli přemýšlení dospěla k závěru, že je to jediné rozumné řešení.
"Musíme zpět." Prohlásila pevně.
"Abychom se dostali do náručí printů? Ani náhodou! To nás chceš všechny dostat do záhuby?" protestoval Ornak.
"Ne, nechci. A právě proto tam musíme jít. Pochopte, odsud dopředu se nehneme, ale zpátky ano. To je jediná cesta ven. Pokud chceš, klidně si tu zůstaň, tvoje zranění by stejně potřebovalo oddech." odsekla rázně Silaminea, a z jejího odhodlaného výrazu ve tváři Ferton s Ornakem vyčetli, že nemá smysl protestovat. S jejím přesvědčení se Silaminea pokusila vstát, a - k Fertonovu nemalému úžasu - úplně bez potíží se postavila na nohy. Rozhodl se jí se stejným přesvědčení následovat, a - naopak k Silamineinému úžasu - se mu nepodařilo docílit ničeho jiného, že si oblečení úplně zmáčel v blátě po jeho pádech.
"Zůstaňte tu, hned se vrátím." řekla Silaminea, a odhodlaně vykročila temným tunelem zpět. Její bratři ji s obdivem ve tváři ohromeně sledovali, dokud jim nezmizela za nejbližším zákrutem. Nikdy je nepřestala překvapovat. Spiklenecky na sebe pohlédli, a jen taktak se udrželi, že nevyprskli smíchy.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama