Kapitola 4. - Ztráta

13. února 2007 v 14:38 | Peggy |  Silaminea
"Kde se tu ten tunel vzal? Nikdy jsem tu na něj za ta dlouhá léta nenarazil." ozval se Ornak.
"Nevím." pokrčila rameny Silaminea. "Ale já jsem ho našla jako malá, když jsem si tu hrála. Vždycky jsem jím potom vyběhla ven z domu a toulala se po lese." usmála se.
"A my jsme tě pokaždé marně hledali." poznamenal Ferton také s úsměvem na tváři.
"A kde vlastně končí?" zeptal se Ornak.
"Na mýtince v lese, asi půl míla za naším domem." odpověděla Silaminea rozverně.
"Toho, kdo to vybudoval, to muselo stát spoustu úsilí. Je pevný, dobře postavený a navíc dlouhý." konstatoval Ferton.
"Ale musím uznat, že tvůj tunel nám byl opravdu užitečný, Silo." poznamenal Ornak.
"Nikdy mě nenapadlo, že by mohl být takhle prospěšný." přiznala Silaminea. Seshora se ozvaly nějaké zvuky, a tak radši rychle umlkli.
'Když si představím, že nám teď printové možná dupou nad hlavou…' otřásla se Silaminea.
Mlčky kráčeli temným tunelem, který jakoby neznal konce. Avšak nebýt tohoto tajného východu, byli by opravdu v koncích, protože printové se teď právě dostali k jejich domu a prolezli ho jako myši prokousávající ementál. Plenili všechno, co jim přišlo do cesty, kromě věcí, jež jim připadaly cenné nebo užitečné. Ty si obvykle nacpali do jejich, už beztak plných, kapes. Přestože Silaminea s bratry při jejich rozhovoru šeptali, i kdyby hulákali, stejně by se printům neprozradili. Za prvé, už byli notně vzdáleni, když první print nakoukl do sklípku, a zklamaně poznamenal ke svému druhovi, že tam nic zajímavého neobjevil, a za druhé, printové udělali v jejich, předtím tak tichém, domku pořádný rámus.
Část Silamineina já by se teď nejradši vrátila do jejich domu, a utkala se s printy tváří v tvář. Ale ta druhá část jejího já věděla, že by to byla sebevražda, protože printů přitáhlo opravdu velmi mnoho, a bratři byli ranění. A navíc by stejně nenadělali moc užitku, protože než by vůbec stihli zaútočit, už by byli mrtví nebo svázaní. Ale obě dvě její části se shodovaly v tom, že jednou, až printů nebude taková přesila, pomstí jejich otce i celý Oltan. A obě si rovněž srdečně přály, aby k tomu došlo co nejdříve.
Najednou Silaminee podklouzla noha na kluzkém kameni, a už se vezla dolů. S hlasitým 'bác' spadla na zem, a pořádně se natloukla. Silaminea ale bolest nevnímala. Byla už na takovéhle pády zvyklá, vždyť se jí to stávalo odjakživa. A navíc, tunelem chodila téměř každý den, a jeho povrch byl vždy navlhlý, takže s drobnými odřeninami a modřinami se muselo počítat. Jenže tomuhle Silaminea stejně ani v nejmenším nevěnovala pozornost. Zdálo se jí totiž, že se na protější straně jeskyně něco pohnulo. Hmitala očima tam a zpátky, a usilovně se snažila vypátrat původce toho pohybu.
"Pojď už, Silamineo. Vždyť víš sama moc dobře, že nesmíme otálet." pobídl ji nervózně Ferton.
"Počkejte, ještě chviličku! Zdálo se mi, že jsem tam něco zahlédla." pravila Silaminea zadumaně.
"Ach, Silo! My ale opravdu nemáme času nazbyt! Mohla jsi tam spatřit akorát tak kámen." odvětil Ferton nesmlouvavě a trochu rozzlobeně.
"Tak běžte napřed, já musím zjistit, co to způsobilo. Mám dojem, že to je něco velmi důležitého." navrhla.
"Tak to ať tě ani nenapadne! To tady s tebou radši zůstaneme, a necháme se zabít printy, než abychom zbaběle utekli. Kdepak, ani se odsud nehneme!" dopálil se Ornak.
"Když jinak nedáte…" pokrčila rameny Silaminea, a s trochou námahy se postavila na nohy. A tak se znovu vydali dál a dál.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Marky Marky | Web | 13. února 2007 v 14:40 | Reagovat

to je blbý, já vím jak to pokračuje...:-)

2 Peggy Peggy | 13. února 2007 v 15:17 | Reagovat

:)

3 Elikka/Bookress Elikka/Bookress | Web | 25. července 2007 v 13:58 | Reagovat

je zo supr

4 Silmarilien-Palantírilien Silmarilien-Palantírilien | E-mail | Web | 2. srpna 2007 v 11:55 | Reagovat

super, další dávka napětí :o)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama