Kapitola 3. - Pevné rozhodnutí

13. února 2007 v 11:53 | Peggy |  Silaminea
"Jak to myslíš, Silo?" vyhrkl Ferton.
"Tak, jak to říkám." usadila ho Silaminea.
"A kam chceš jít?" zeptal se Ornak.
"Pryč!" odpověděla mu rázně. "Pojď mi pomoct balit." požádala Fertona. "Ty ne!" obořila se na Ornaka, který se užuž zvedal ze židle. "Fertone, pojď." zavelela Silaminea. Ten sice vstal, ale chodit mu moc nešlo.
"Můžeš jít? Ne? Tak si vezmi tuhle hůl. Potom vymyslíme něco lepšího, ale prozatím to bude muset stačit." řekla Silaminea a podala Fertonovu starou vycházkovou hůl opřenou o zeď, která teď měla Fertonovi sloužit jako berla.
"Naskládej zásoby, co jste koupili, do ruksaku, a všechno jídlo, co zbylo, také." přikázala mu s černým ruksakem s dřevěnou konstrukcí v ruce.
'Ještě,že jsme s těmi zásobami neotáleli, jinak bychom si museli lovit.' prolétlo jí hlavou, když stoupala po schodech nahoru, aby tam z jejich ložnic mohla vzít všechny potřebné věci. Vrazila do jejího pokojíku, divže nevylétly dveře z pantů, a rychle se rozhlížela, co bude potřebovat. Její pokoj byl sice malý, ale zato útulný. Naproti dveřím bylo okno, jež hodlala Silaminea zavřít, až si to všechno vezme, protože jinak by na balení neviděla. Podél pravé stěny ležela postel a vedla levé stěny byla umístěna skříň s jejím šatstvem. U její postele stála dřevěná komoda, do které si Silaminea ukládala všechny své poklady. Pobrala těch pár věcí, co měla, a jako poslední si zastrčila do kapsy její talisman pro štěstí, temně modrý, oválný kámen o velikosti dětské dlaně, takže se přesně vešel do její ruky. Byl lemován četnými bílými žilkami, jež ho opřádaly jako pavučina.
Silaminea vpadla do pokoje Fertona a Ornaka, který byl o něco větší, než ten její, zato v něm bydleli oba dva. Sbalila i jejich věci, a všechno to ukládala do velké kožené brašny. Znovu zdálky uslyšela ten podivný skřek. To jí připomnělo, že nesmí otálet, a honem seběhla dolů do světnice. Ferton akorát naskládal všechno jídlo, co měli, do ruksaku. Ornak seděl na židli, a nebýt jeho odhodlání, sténal by bolestí. Silaminea k němu přispěchala a položila mu ruku na čelo. Měl ho úplně rozpálené. "Fertone, nevypadá to s ním dobře." sdělila bratrovi ustaraně.
"Snad se z toho brzy dostane." utěšoval ji Ferton. Znovu se ozval ten skřek, a tentokrát odněkud opravdu zblízka.
"Máme všechno?" zeptal se Ferton Silaminey, když si po jejím vzoru zastrkoval meč do pochvy a přehazoval luk s toulcem přes rameno.
"Ano." přisvědčila. "Musíme pryč!" vykřikla, když uslyšela ten prapodivný skřek z bezprostřední blízkosti.
"Ale kudy? Vždyť nás chytí, když vyjdeme ven!" protestoval Ferton.
"Nechytí." namítla Silaminea. "Pojďte za mnou!" pobídla je, vzala ruksak ze stolu, a dala si ho na záda. "Můžeš chodit, Ornaku?" zeptala se ho. Přikývl, ale stejně ho Silaminea raději z jedné strany podepřela, a z té druhé byla oporou Fertonovi.
"Kam jdeme?" zeptal se Ornak.
"Za chvíli uvidíš." odbyla ho. Silaminea je zavedla do sklepa, kde přechovávali zásoby, ale teď byly všechny v ruksaku na jejích zádech.
"Chceš se tu schovat?" otázal se Ferton, nevěřícně se rozhlížejíc po malém sklípku, kde že by mohla být ta skrýš.
"Ne, chci odsud uniknout pryč." odpověděla, a cílevědomě zamířila ke zdi. Chviličku po ní jen tak šátrala rukama, ale poté zatlačila, a otevřela dveře do tajného tunelu, jehož vchod byl tak mistrně zamaskovaný, že ten, kdo by o něm nevěděl, by neměl šanci ho najít.
"Ale jak…?" začal Ferton. Ornak pouze s otevřenou pusou zíral nejdříve na tunel, pak na Silamineu, a nakonec tázavě pohlédl na své dvojče Fertona, jako by se ho snad chtěl zeptat, co si o tom všem myslí.
"Na nic se nevyptávejte, hlavně pojďte." přerušila Fertona Silaminea a vkročila do tunelu. Poté, co překročila práh, se otočila, a zadívala se na bratry. Ti okamžitě zareagovali, a vyrazili za ní. Když byli všichni uvnitř, Silaminea zavřela dveře, které byly vyrobeny z kamene, a zastrčila petlici.
"Pro jistotu." poznamenala šeptem směrem k bratrům. Potom znovu podepřela z každé strany jednoho z nich, a všichni dohromady vykročili společně vstříc dobrodružstvím, strastem a překvapením, které je čekaly na jejich dlouhé cestě.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Marky Marky | Web | 13. února 2007 v 11:55 | Reagovat

a pořád je to široký:-(

2 Silmarilien-Palantírilien Silmarilien-Palantírilien | E-mail | Web | 2. srpna 2007 v 11:52 | Reagovat

dobrá úniková cesta :o) je to vážně skvělý :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama