Kapitola 2. - Léčení

13. února 2007 v 11:26 | Peggy |  Silaminea
Pohotově otevřela dveře a všichni tři doklopýtali dovnitř. Silaminea pustila Fertona a ve spěchu zastrčila petlici, zabouchla okna a zavřela okenice.
Rychle sundala ze stěny tři meče a tři luky s toulci šípů, a položila je na stůl. Poté vytáhla zpod postele krabičku, ve které měla uloženy bylinky na léčení a různé hadříky na obvazování. Odběhla do vedlejší místnosti, která sloužila jako kuchyňka a po chviličce přispěchala s lavorem plným vody.
"Sedněte si." vyzvala Fertona s Ornakem. Ti jí uposlechli a mlčky si sedli na dvě ze tří židlí u stolu.
"Podívám se na ty vaše zranění." prohlásila Silaminea rozhodně. "A vy mi zatím řekněte, jak jste k nim přišli a co to bylo za skřeky."
Dřepla si a začala ošetřovat Fertonovu krvácející ránu na noze.
"Co znamenají ty skřeky netuším." přiznal Ornak. "Ale jak jsme se zranili ti klidně prozradím."
"To tě někdo seknul mečem?" přerušila Fertona Silaminea a podívala se na něj.
Ten přikývl a hořce se zasmál. "Někdo!" posměšně si odfrkl. "Printové! Ty chodící zrůdy! Pochodují přímo sem! vykřikl pobouřeně.
"Nekřič tolik, Fertone." uklidňovala ho Silaminea. Věděla, proč Ferton takhle vyvádí, vždyť to byla právě jejich armáda, která zabila jejich otce. Nejradši by se k němu přidala, ale ovládla se. Má teď důležitější věci na práci a křikem by stejně nikomu nepomohla. Pevně přitáhla obvaz kolem Fertonovy nohy, a ten se ušklíbl bolestí, ani však nesykl.
"Už jsme chtěli jít z Oltanu, protože jsme již měli všechno nakoupeno, ale vtom jsme uslyšeli povyk na náměstí. Vydali jsme se tam obhlédnout, co se to děje." pokračoval Ornak. Trpce se ušklíbl. "Uviděli jsme hrstku vesničanů, jak bojují s printy. Samozřejmě, že jsme nechali zásoby zásobami a přiběhli jsme jim na pomoc. Ale byla jich velká přesila. Bojovali bychom tam doteď, kdybychom o tebe neměli strach."
"O mě strach mít nemusíte." prohlásila Silaminea. "Kolik jich bylo?" otázala se.
"Asi tak tisíc, a našich padesát." Odpověděl zachmuřeně Ferton.
"Nebýt vašeho kritického stavu, vydali bychom se tam a pomohli jim." řekla Silaminea.
"Jakého kritického stavu?" vybuchl Ornak a hnul si přitom rukou. Tvář se mu zkřivila bolestí.
"Tohohle." odpověděla.
"Ale vždyť mně nic není." namítl Ferton.
"Vstaň." nakázala Silaminea neoblomně. Ferton tedy poslušně udělal, co mu řekla. I když byla Silaminea o deset let mladší, bratři ji vždy poslechli, ať tvrdila cokoli, a nikdy nic nenamítali. Střežili ji jako oko v hlavě.
"A teď jdi." přikázala znovu. Ferton chtěl jít, ale zakymácel se bolestí. Poté si dodal kuráže a vykročil. Silně kulhal na levou nohu, kterou mu Silaminea před chvilkou obvázala.
"Rozdrtili by nás na kousky, i kdybyste nebyli zranění." poznamenala. "Je jich příliš mnoho." uzavřela debatu a přesunula se k Ornakovi. Vzala jeho pravou ruku a trochu s ní zahýbala. Ornakovy tváře zesinaly bolestí, ale neřekl nic.
"Máš ji nejspíš zlomenou, Ornaku. Budeme ti muset udělat dlahu." Poplácala ho po zádech. Jeho tvář se zkřivila do jakéhosi úšklebku. Silaminea podezíravě poodhrnula jeho zakrvácenou košili.
"Ach, Ornaku! To není jen povrchové škrábnutí! Ta rána je dost hluboko!"
Kousek pod jeho ramenem se totiž nalézala hluboká rána, která byla zjevně způsobena bodnutím meče. Silaminea ji omyla vodou, položila na ni nějaké bylinky a ovázala ji.
"Teď už by to mělo být lepší." pronesla soucitně.
Když už tedy byla s léčením hotová, prohlásila: "Musíme pryč. Printové se sem rychle blíží a my bychom tu nevydrželi."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Silmarilien-Palantírilien Silmarilien-Palantírilien | E-mail | Web | 2. srpna 2007 v 11:49 | Reagovat

super léčení :o)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama