Kapitola 1. - Neobvyklý příchod

13. února 2007 v 11:13 | Peggy |  Silaminea
Tak tohle je můj fantasy příběh. Doufám, že se vám bude líbit. Můžete mi napsat svoje názory do komentářů. A hlasujte v anketě!
Silaminea si povzdechla. Jak dlouho bude ještě muset takhle čekat? Vyšla ven z domu, odhrnula si její zpocené hnědé vlasy z čela a zadívala se na oblohu.
'Už je dlouho po poledni.' pomyslela si.
'Kde ještě jsou? Vždyť už tu dávno měli být! Támhle jdou!'
Její bratři Ornak a Ferton se právě vraceli z vesnice Oltan, poblíž které žili, a měli plné ruce všech možných zásob na zimu. Vždyť už bylo na čase, zima byla za dveřmi a kdyby si včas neobstarali zásoby, museli by hladovět.
Silaminea jim vyšla naproti po příjezdové cestičce k jejich malému domku a pozorovala bratry, jak stoupají po příkrém srázu.
Když se ocitli přímo před ní, Silaminea uviděla krvavé šrámy a odřeniny na jejich tělech. Ferton kulhal na jednu nohu a Ornakova pravá paže visela v nepřirozeném úhlu.
"Co se stalo?" vykřikla Silaminea napůl hrůzou a zděšením a napůl nenávistí k těm, co to zavinili.
"Pojď honem dovnitř, vysvětlíme ti to. Tady není bezpečno!" odpověděl Ferton ztrápeně.
Silaminea přiskočila k Ornakovi a vzala jeho náklad a poté zas k Fertonovi a podepřela ho.
"Co se to …?" začala Silaminea.
"Honem pryč! Rychleji!" přehlušil jí Ornak.
Všichni tedy zrychlili krok a ani se neohlédli. Už to byl jen kousek …
V Silaminee to vřelo nedočkavostí, nenávistí, hněvem a strachem. Samozřejmě, že ne o sebe, ale o bratry. Vždyť byli oba zranění, a pokud je někdo takhle zřídil, musela jich být buď notná přesila, anebo to byli ti nejlepší bojovníci, co kdy Silaminea viděla. Oboje by bylo strašné, protože pokud se kolem potuluje někdo takový, jsou ve velikém nebezpečí, zvlášť teď, když se bratři nemohou pořádně bránit. Silaminea samozřejmě uměla také bojovat, dokonce snad ještě lépe, než Ferton s Ornakem, ale když se nedokázali ubránit ani oni, o všechny tři najednou se Silaminea postarat nemůže. Kdyby byla sama, bylo by to něco docela jiného, ale takhle …
Ze zamyšlení jí vytrhl nějaký skřek. Pořádně jí to vyděsilo. 'Vždyť to byl jen orel, ty hloupá.' pomyslela si, ale nevyšla ze střehu.
Už došli před dům, vlastně spíš domek. Toto byl Silaminein opravdový domov, bydlela zde od narození, a za těch sedmnáct let jí tenhle domeček pořádně přirostl k srdci. Sice už nevypadal moc k světu, ale to Silaminee ani v nejmenším nevadilo. Měl doškovou střechu, na které bylo jasně rozeznat, kde byla děravá a posléze zase vyspravená. Zdi měl už hodně staré, ale stále ještě držely, protože byly opravdu mistrně postavěné. Silaminea právě větrala, takže byla okna otevřena dokořán. Práci v domácnosti sice ani trochu nemilovala, ale od bratrů mohla těžko očekávat, že se jí ujmou.
Tatínek jim umřel ve válce proti printům, ještě než se narodila, a když jí bylo pět, zemřela maminka na mor, který se tu tou dobou rozmohl. Silaminea neměla žádné jiné příbuzné, a tak jí vychovávali bratři, kteří byli o deset let starší a s nimiž také od té doby bydlela v tomto starém domku. Díky vyrůstání s nimi se ale Silaminea stala mistryní v boji jak s mečem, tak holými pěstmi, stejně jako ve střílení z luku. Bratři ji naučili všechno, co znali a zbytek se Silaminea naučila sama. Vzpomínala si na to moc dobře, jak je poprvé přemohla. Bylo to loni na podzim…
Ozval se další skřek. 'To nebyl orel.' pomyslela si.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Elikka/Bookress Elikka/Bookress | Web | 25. července 2007 v 13:47 | Reagovat

je to supr povidka moc se ti povedla

2 Silmarilien-Palantírilien Silmarilien-Palantírilien | E-mail | Web | 2. srpna 2007 v 11:47 | Reagovat

je to super :) Silaminea - to jméno se mi líbí :o)

3 Lali Lali | 18. srpna 2007 v 15:24 | Reagovat

mocinky hezký jen tak dál!!!!! :c)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama